David k nám nastoupil před rokem jako první Account Junior v historii agentury. Kromě snížení věkového průměru přinesl do firmy i svého čtyřnohého parťáka Quilla, ze kterého se stal maskot kanceláře. Jak hodnotí David uplynulý rok?
Na to, že je ti 22 let, jsi toho stihl docela hodně. Ještě studuješ vysokou školu, do toho pracuješ na plný úvazek, a dokonce jsi dvakrát žil v zahraničí. Jak to všechno zvládáš?
Dodělávám teď bakalářku na Newtonu. Poslední dva semestry na vejšce jsem tady už pracoval, s tím, že ten poslední byl volnější. Byl u nás velký důraz na praxi, takže to respektovali, a já mohl být flexibilní. Stejně tak v práci byli vůči mně benevolentní.
Ve Španělsku jsem byl na výměnném pobytu už ve třeťáku na střední škole kousek od Gibraltaru ve městě Cádiz. A v Portugalsku jsem byl na Erasmu během VŠ.
Co ti to přineslo do života?
Naučil jsem se soběstačnosti, ke které jsem směřoval od útlého věku. Poznal jsem spoustu kultur a dodnes mám kamarády z Mexika, Nového Zélandu, Austrálie a celé Evropy. Díky tomu, že už jsem v té době uměl dobře španělsky, tak to pro mě nebylo tolik náročné.
A v Portugalsku?
Do Portugalska jsem měl jet původně na půl roku, ale pak jsem se předčasně vrátil po třech měsících. Úplně se mi tam nedařilo. Skoro jsem si zlomil kotník, onemocněl mi pes, dostal jsem Covid, ukradli mi telefon… (smích) Každej týden se děla nějaká taková katastrofa, takže po 10 týdnech jsem se rozhodl, že je to asi signál, abych se vrátil.
Jsi tu přesně rok, pojďme se pobavit o tom, co ti rok v Media Age dal a vzal.
Já myslím, že ta bilance vychází pozitivně. Od Filipa, který mě zaškoloval, jsem se naučil všechno, co ta práce obnáší. Od začátku jsem měl šanci se podílet na velkých projektech, například na kampani pro Ministerstvo vnitra za 20 milionů.
Takže jsem získal neuvěřitelný množství zkušeností a z kolegů se stali moji kamarádi. Co mi však určitě sebral oproti předchozímu roku, je hromada času a občas i spánku.
Cítíš, že jsi tu získal tvrdou školu?
Do určité míry ano. Prošel jsem si situacemi, který byly náročný a tvrdý. Někdy jsem si nevěděl rady. Ale nikdy se nestalo, že by mě někdo nechal ve štychu.
Co pro tebe byla největší výzva?
Jako Account Manager bych měl mít systém a pořádek ve věcech. Což není můj případ. Ale alespoň mě to postrčilo k tomu, abych si zavedl svůj vlastní. Dělám si checklisty, harmonogramy, různé tabulky a vždycky se k těm věcem radši vracím, abych na nic nezapomněl.
Jako Account Manager bys také měl mít dobrý odhad na lidi. To splňuješ?
Myslím si, že mám lepší odhad, než jsem míval, a že dokážu odhadnout, jak se bude kdo bude chovat a kde máme mantinely – co si můžu dovolit a co už ne.
Máš s odstupem času pocit, že jsi mohl udělat něco lépe? Máš nějaký tip pro své minulé já?
Vždycky se dá něco udělat líp, obzvlášť na mojí pozici. Dělám desítky rozhodnutí denně, a když udělám něco špatně, tak se z toho člověk vždycky ponaučí. I když to zní jako klišé.
A tip pro mé mladší já: Neslibuj, že rád pracuješ o víkendech. Nakonec se to obrátí proti tobě. (smích) A přistupovat k úkolům s pokorou. Když si nevíš rady, je lepší se zeptat. Na začátku jsem si nechával schvalovat každej druhej mail.
Teď už ale nejsi v Media Age nejmladší, nedávno jsme přijali nového Account Juniora Kubu. Jaké to pro tebe je?
Jsem rád, že jsem mohl být první a že se ta pozice chytla. Rozhodně by mě nenapadlo, že se po roce budu podílet na zaškolování nového Accounta Juniora. Lidsky jsme si sedli a mám možnost mu předat svoje zkušenosti, které mám v živé paměti.
Kromě sebe jsi nám do kanceláře přivedl svého psa Quilla. Jaký je váš příběh?
Já jsem chtěl psa od mala, ale pocházím z rodiny alergiků a sám jsem alergickej na psy. Ale to mě nezastavilo. V 18 letech jsem se odstěhoval a v 19 jsem si psa pořídil. Jmenuje se Quillo, což ve španělském dialektu znamená „malý“, ale zároveň i oslovení „kámo“. Takže je to můj kámoš a nedáme bez sebe ani ránu. Teďka mi tady zrovna leží pod nohama.
Když už zmiňuješ ty alergie, na co všechno jsi alergický?
Já vždycky říkám, že je mnohem jednodušší říct, na co alergický nejsem. Jsem totiž alergický na naprostou většinu pylů, trav, ovoce a zeleniny. Co mi dělá velký problém, je české ovoce: jablka, hrušky, třešně… a exotické ovoce. Dlouhodobě mi ty alergie přibývají. Kolegové z toho samozřejmě mají srandu.
A může tě nějaký jídlo skutečně zabít?
Ve výsledcích testů se vždy ukazuje jednotka měřící velikost alergické reakce. Pokud se ta jednotka pohybuje v rozmezí 0–0,0036, tak je to v pohodě. Vše, co je nad hodnotu 0,0036, je špatný. A mně vyšlo u broskve 37. Což je asi blbý. Broskve jsem od té doby nezkoušel a ani to nemám v plánu.